Co je to směnka, náležitosti a vzory

Směnka je obchodovatelný cenný papír, který slouží k platbě nebo jako zajišťovací nástroj. Jedná se o nejjednodušší a často nejrychlejší formu úvěru. Jasně z ní vyplývají závazkové vztahy a tím je ideálním prostředkem pro obchodování.

Směnka tedy funguje jako platební nástroj. To představuje situaci, kdy se směnečný dlužník zaváže směnečnému věřiteli, popřípadě třetí osobě, že v přesně stanovený den na přesně určeném místě zaplatí dlužnou částku. Prakticky tato směnka představuje cenný papír, se kterým je možné nakládat jako s penězi. Je možné ji prodat před datem splatnosti a tím získat hotovost rychleji nebo je možno si jí ponechat a vyinkasovat prostředky až v den, který je na směnce určen. Dlužník nemá šanci ovlivnit svého věřitele, tedy majitele směnky. Má pouze za povinnost dle údajů na směnce, částku v daném datu uhradit tomu, kdo směnku aktuálně vlastní.

Výhody směnek

Jednou z hlavních a nesporných výhod u směnek je jejich vymáhání. Pro věřitele směnka představuje bezpečný finanční nástroj, protože při sporu stačí doložit originál směnky a legitimovat se jako její majitel, tedy směnečný věřitel. To samo o sobě stačí u soudu či rozhodce k prokázání vzniku závazku a nároku na zaplacení. V tu chvíli již má věřitel právo vymáhat svou pohledávku ze směnky i pomocí exekutora, takže její proplacení již nebrání naprosto nic v cestě a legální cestou se věřitel rychle domůže svých oprávněných prostředků. U dlužníka je situace podstatně obtížnější. Ten pokud nechce směnku proplatit musí doložit a prokázat své důvody, proč tak nechce učinit.

Typy směnek

Základním členění směnek je na vlastní a cizí. Jednoduše řečeno, pokud osoba, která směnku vystavila, se zaváže zaplatit v daném termínu a místě, jde o směnku vlastní. Směnka vlastní obsahuje slovo „zaplatím“. Za směnku cizí musí zaplatit někdo jiný, než ten kdo jí vystavil a vyskytuje se termín „zaplaťte“.

Dále se mohou směnky dělit podle data splatnosti na fixní, datosměnku, vistasměnku a lhůtní vistasměnku. Fixní někdy též denní směnka má jasně definované datum – například 15. 1. 2010. Datosměnka má stanovenou splatnost v určité lhůtě, například do 6 měsíců od data vystavení. Dalším druhem je vistasměnka, tedy směnka splatná tzv. na viděnou, tedy kdykoliv při předložení a jako poslední variantou je lhůtní vistasměnka, kdy se stanoví určitý den po viděné, tedy po předložení – například tři týdny po předložení směnky. Pokud není datum na směnce uveden, je standardně splatná na viděnou, tedy při předložení.

Náležitosti směnky

Jedná se o přesně daný obsah směnky. Jde o povinné údaje, které musí být na směnce uvedeny, aby mohla být brána jako cenný papír. U směnek naprosto nezáleží na formě, či faktickém stavu směnky. Často se uvádí příklad, že i směnka se zákonnými náležitostmi na napsaná na ubrousku je platná a vyplývá z ní závazek a odpovídající pohledávka.

Na směnce tedy musí být následující údaje:

• označení, že se jedná o směnku (doslovné označení v textu listiny)
• příkaz zaplatit danou finanční sumu (bez dalších podmínek)
• jméno a adresa toho, kdo má směnku zaplatit
• informace o splatnosti
• informace o místě zaplacení
• jméno věřitele, tedy toho, jemuž má být zaplaceno
• datum a místo vystavení směnky
• podpis výstavce směnky

Obvykle se navíc doporučuje částku, která je předmětem směnky psát číslicí i slovy, aby se předcházelo dodatečnému dopsání dalších číslic, které by směnku podstatně navýšili bez vědomí dlužníka. Náležitosti vlastní a cizí směnky jsou prakticky totožné, vyjma u vlastní směnky není nutné uvádět, kdo danou směnku zaplatí, jelikož je to vždy výstavce směnky. Důležité je si uvědomit, že majitel směnky nemá právní nárok požadovat po dlužníkovi částku před datem splatnosti, avšak není ani povinen tuto platbu před datem splatnosti přijmout.

Další nezbytností je, aby směnka byla v naprostém formálním pořádku. Jelikož každá chybějící náležitost na směnce z ní dělá pouhý bezcenný cár papíru. Proto je třeba při vypisování směnky dbát všech zákonných požadavků a neodchylovat se od stanoveného obsahu více než je nutné.

1.8.2010